Popis hráčů na šachovnici Blízkého východu (12/2015)
USA
Cíl: rozptýlené, pružně měnící se (racionálně strategické) zájmy v celé oblasti; vyhovuje jim celkový chaos a destabilizace regionu, kdy mohou tu a tam foukat do různých ohníčků.
Zbraně:
• profitují jednoznačně z destabilizace regionu, dodávají zbraně takřka na všechny strany konfliktu
• z USA proudí jednoznačně nejsilnější dodávky zbraní pro ISIS, s kterými mají určité dohody: ISIS si může v regionu dělat, co chce, ale nesmí jít proti zájmům USA; ISIS má USA respekt až strach, nechtějí přijít o hlavního dodavatele; jakékoli popravy Američanů jsou fingované a mají v mediích vytvořit iluzi, že USA s ISIS nijak nespolupracuje.
Nepřítel: Asad byl pro ně dříve neškodná regionální figurka, nyní jim nečekaně přerostl přes hlavu (zesílil) a vytváří pro ně nepříjemný problém, který ale zatím nehodlají nijak zvlášť řešit: ať se o to postará Evropa; USA proti Asadovi zatím přímo jít nechce, ale tento postoj se v budoucnu může změnit, pokud by USA odhalily poněkud devastační chování svých spojenců (především Francie).
Bašár Asad
Jeho poziční síla momentálně roste. Saudové mu sice z pozice dominantní mocnosti v regionu zasahují do jeho sféry vlivu, ale skýtají mu bezpečnou ochranu na způsob hodného strýčka s norkovým kožichem v za zády. Jejich zájmy jsou totožné (asi jako mezi příbuznými), ale navenek mohou hrát pro západ divadlo, že jdou proti sobě. Představují společně se Saudy pokrokovější křídlo islámu; chtějí reformy, jednají relativně racionálně.
Asadova opozice (Rebelové)
Různorodé skupiny, jejichž společným znakem je konzervativnější, tradičnější pojetí víry; podobají se Iránu; nemají zájem o pokrok a změny v regionu a v náboženských postojích. Jednoduše řečeno, chtějí žít tak, jak jsou zvyklí po staletí.
ISIS
V podstatě tlupa banditů, řezníků, loupežníků, pubertálně se roztahujících po regionu jen pro to, že jim v tom nikdo nijak výrazně zatím nebrání. Nemají v podstatě žádný zvláštní cíl, než loupit, zalézt s kořistí do jeskyně, uflambovat si autogenem ovčí šašlik, zalehnout na pár otrokyň a mírně tu a tam expandovat, ale tak aby si mohli zachovat stávající životní styl, tzn. aby jim nikdo větší nepřišel natrhnout kaťata, zatímco drandí na amerických džípech dunami, halekají a střílí kalašnikovy do vzduchu. (Ačkoliv navenek jde o směs dle údajné „víry“ krutopřísně artikulovných cílů).
Kdo je podporuje:
• Největší dodávku zbraní dostávají ze strany USA, odměnou za to ISIS respektuje a hlídá zájmy USA v regionu. Z USA mají strach a respekt; nechtějí je naštvat.
• Druhá největší dodávka proudí do ISIS z Francie. Na oplátku dodávají Francii Ropu a bílé maso do francouzských nevěstinců a feťáckých doupat (neoficiálními cestami přes Turecko, Řecko, Itálii). Vztah s Francií je volně plynoucí a dekadentní, asi jako bukanýr tykající s pikanýrem nebo pasák s děvkou. Francie pro ISIS dodává bojovníky, motivované heroickými příběhy o tom, že jedině tak se stanou „pravými muži bojujícími za správnou věc“. Francouzská vláda se s graciezí sobě vlastní tváří, že o ničem neví. Občasná exploze pod Eiffelovkou není zrovna ve strategickém zájmu ISIS, spíš na to skřípou zuby, že nějaké „štěně“ to emočně neuneslo a odpálilo se (možná, když zjistilo, že jeho otcové na evropské nebo arabské straně nejsou tak čistí, jak hlásali – ze zoufalé deziluze poměrů a nedostatku víry)
• Velká Británie podporuje ISIS finančně (a to velkoryse). Banditi si mohou dovolit flambovací rožně ze zlata.
Saudská Arábie
Dominantní, sebejistý hráč v regionu, nemající v podstatě žádného velkého nepřítele. Racionálně sleduje své zájmy po celém světě a kooperuje podle společných zájmů s jakýmkoli státem nebo skupinou. S USA se na sebe usmívají jako Vinettou a Old Shatterhand, staří bratři, kteří si už nejednou prospěli a nehodlají jakkoli narušit vzájemné dohody o spolupráci. Saudové vědí, že jejich síla tkví v železné jednotě původních rodů a ta musí být za jakoukoli cenu zachována. Tento stát si je vědom své síly, otvírá se moderním technologiím a uvažování a na pastevecký Irán a Asadovy odpůrce hledí s úsměvem jako na zastydlé kozojedy v bederní roušce. Synovcovi Asadovi občas skříží plány; ale je to ještě klučina a musí chtě nechtě s úsměvem poslouchat; strýčkové z pouště mu za odměnu vytrhnou trn z paty zase jinde.
Francie
Cokoliv, hlavně ne s těmi zasr* Američany, merde. Vládne tu poněkud dekadentní post-koloniální atmosféra. Nevládne tu racionalita, spíše podivný pudový návrat k prožitkům zašlého impéria: jakoby stesk po hašiši a otroctví, které spojenectví s ISIS znovu umožňuje. Zbraně odtud proudí na plné obrátky, s o to větší rozkoší, čím víc tím zkříží plány Američanů. Na oplátku do Francie proudí přes Středozemí barely ropy a bílé maso do francouzských něvěstinců a ilegálních továren.
Velká Británie
Jeden z hlavních aspirantů na potenciální kontrolu regionu. Pozici si zde buduje po staletí a nikdy pole úplně nevyklidila. Británie považuje Sýrii za své výsostné právo, až jaksi mytologicky. Existuje totiž legenda (viz. níže), že kdo kontroluje Damašek, dostává jakési vyšší morální právo vládnout celému světu. Kdosi z britské elity tyto legendy (podobně jako o Artušovi a svatém grálu), bere velmi vážně. Británie si po mnohá desetiletí pěstuje dobré zázemí a vztahy v tomto regionu, aby jednoho dne, ve vhodný okamžik, mohla převzít kontrolu nad Damaškem. Chaotická situace s povstalci a ISIS jí hraje do karet; doufá, že by v určité Asadově slabé chvilce, mohla na trůn dosadit, protlačit svého kandidáta. O stejný cíl by ovšem jevili zájem Saudové – byli by schopni domluvit se na společném kandidátovi?
Kurdové
Jeví se jako „levoboček“ čili bastard Angličanů. Británie se za ně cítí jaksi odpovědná a podporuje je. (Turecko by nejraději, aby se sami v lokálních konfliktech nějak pozabíjeli a nemuselo si s nimi špinit ruce). Skrze ně může neviditelně operovat v celém regionu. S příchodem ISIS na scénu se jejich pozice oslabila; už nejsou hlavní hvězdou dramatu. Nábor „nových mladých“ proudí spíše k ISIS.
Turecko
Turecká země, lid i vláda, nabírá už dávno jiný kurz směrem k moderní prosperitě západního střihu a konflikty na Blízkém východě jí nejsou po chuti; ani do nich nechce zasahovat. Turecký černý trh však ze situace vydatně profituje a turečtí překupníci a mafiáni mají kapsy přeplněné černým zlatem, až se jim mastně leskne pysk.
Izrael
Silný hráč v regionu s neutrálně-kalkulujícím postojem ke všem zúčastněným. Kdysi silná vazba na Američany je přerušena; Izraelci se snaží o svou vlastní nezávislou pozici. V chování Američanů zaznamenali v posledních letech něco závadného až zrádného (vzhledem k předešlým hodnotám) a odvracejí se od nich. Kvalitní rozvědka a technologie jim umožňují slušně profitovat z iránských zdrojů, což Irán nese nelibě (cítí kudlu v zádech), ale není schopen s tím něco udělat.
Irán
Konzervativní dinosaurus, neschopen technologické konkurence s mladšími hochy v regionu. Dokud ISIS nebude autogenem připalovat rouno ovcí na horských úbočích jeho státu, takže se pach ovčí kůže nebude linout až do Teheránu, bude vyčkávat podle hesla „nehas, co tě nepálí.“ Hrozba jadernými zbraněmi spíše symbolická; nikdo nevěří, že by je kdokoli použil.
Rusko
Destabilizovaný region vnímá jako výzvu pro uplatnění svých mocenských zájmů, současně znepokojeně sleduje chování „banditů“ v regionu a chce si zjednat pořádek na vlastních hranicích. Má zúžený manévrovací prostor v regionu (jen Asadovo území a přístavy). Proto by se mu hodila spolupráce s Izraelem; ta se z jejich pohledu jeví jako možná, pokud by to pro ně bylo výhodné; zvláště když svazek s Američany ochladl. Jeho hlavním rivalem je Velká Británie (s kterou však zatím není v otevřeném konfliktu). Ten ale hrozí, pokud by začal gradovat mytologický scénář bitvy o syrský trůn. Asad je spojenec z nutnosti, slibující stabilitu regionu s o něco větší pravděpodobností než jeho odpůrci; proto je Ruskem podporován a využíván. Rusko sympatizuje s Iránem a konzervativnějšími skupinami muslimů (představuje to pro ně menší tlak a hrozbu na hranicích – raději pastevce než Saudy).
Hráči, kteří nejvíc profitují z destabilizace regionu:
1. USA
2. Francie
3. Velká Británie
4. Rusko
Hráči, kterým destabilizace regionu vysloveně škodí:
1. Německo
2. Rakousko, Benelux, Skandinávie
Jedná se o zvýšený příliv uprchlíků, který překročil únosnou mez. Před mnoha lety němečtí ekonomové dospěli k závěru, že příliv uprchlíků v určitém procentu představuje oživení německé ekonomiky, pracovního trhu a snad i árijského genofondu; proto oslavovali otevření hranic. V okamžiku, kdy procento přistěhovalců překročilo určité procento, nastala panika, protože s takovým číslem němečtí písaři a počtáři naprosto nepočítali; znamená to propad a sociální turbulenci. Proto najednou prr, tam, kde předtím hyjé.
Legenda o klíčové úloze Sýrie na šachovnici světa
Říká se, že kdo usedne na syrský trůn a bude v sobě nést živý zájem o Zemi (nebude to jen mocenský technokrat), ten může (podobně jako šém golema) aktivovat pradávný energetický bod, který se nachází na území Sýrie v okolí Damašku. Jeho vyzařování je sytě-ženské, jinové, ale hřejivé a plodné, připomínající měděnou záři mísící se sluneční a slibuje celému regionu prosperitu, rozlévající se blahodárně do celého světa. Kdysi v minulosti, když by tento bod aktivován, hovořilo se o Arabii Felis. Když se toto energetické centrum Matky Země uzavřelo, protože chyběl král se zdravým citem k Zemi, mnohá kdysi plodná místa se tu proměnila v poušť. Tato legenda nám sdělila, že za stávajícího uskupení hráčů (kteří se ucházejí o damašský trůn), připadají v úvahu v podstatě jen dva vládci: britský a ruský. Ten ruský o této legendě neví, ale přesto je možné, že tuto legendu nevědomky naplní. Ostatní hráči nemají něco jako dejme tomu dostatečný „morální kredit“. (USA by rády, ale jim se syrská princezna nevydá). Nemusíte brát tuto legendu vážně, ale v konstelaci se hlásila o slovo a my ji tedy alespoň v náznaku a s mrknutím zmiňujeme.
Uprchlíci z celého regionu
Část tvoří mladí muži jdoucí jednoduše za lepším příštím, snažící se přetrhat jakékoli vazby ke starému světu za svými zády, který už nechtějí nikdy řešit. Druhou část tvoří matky s dětmi nebo celé rodiny, které se spíše snaží dostat z chapadel smrti; snaží se přežít.
Závěr
Na závěr snad zbývá už jen: nebojte se pubertálních řezníků ani vyhnaného obyvatelstva, ale obraťte se na vlády svých spojenců, které jim sekyry brousí.
Žádné komentáře:
Okomentovat