středa 7. listopadu 2018

Smrt, rituály a formy smrti v karmických souvislostech


Život, smrt, láska a sex

Dali jsme experimentálně do konstelace tyto čtyři prvky. Chvíli se pohybovali po místnosti, ale nakonec se ustálili v kříž, kde život stál naproti lásce a smrt naproti sexualitě. Smrt vytvořila vršek pomyslného kříže, takže sexualita a smrt jakoby vytvořili vertikálu transcendující k věčnosti, mezi nimiž proudilo úžasné propojení jako mezi dvěma vysoce nabitými póly, zatímco láska a život utvořili obdobně pomyslnou horizontálu. Sexualita vnášela do celého dění (bytí) obrovský pohyb a proměnlivost, zatímco smrt hloubku, zhodnocení, přesah a uctění celkového řádu věcí. Smrt se jevila jako dveře, jimiž odcházíme, zatímco sexualita jako dveře, kudy přicházíme, ale právě proto jsou oba póly v nádherně-magnetickém vztahu, uchovávajícím kolotání všeho života.
Experimentálně jsme vytvořili konstelaci tří prvků: život, smrt sexualita. Ty vytvořily rovnoramenný trojúhelník úžasné proudící jednoty. A pokud se kdokoli další odvážil experimentálně vstoupit doprostřed tohoto trojúhelníku, zakusil energetický stav, jenž není možné vyjádřit dost dobře slovy, ale dejme tomu, že by se dal připodobnit k pobytu v jakémsi posvátném chrámu. Nikomu nelze bránit, aby se s třemi přáteli o něco takového nepokusil ve vlastním experimentu, aby pochopil, o čem zde pojednávám, na vlastní kůži.



úterý 23. října 2018

Interview s drogami


Nechali jsme v konstelaci promluvit tyto drogy: LSD, MDMA (Extázi), Marihuanu, Houbičky (Lysohlávky), Buffo Alvarius, Ayahuascu a Tabák. Ptali jsme se jich na jejch účinky, limity, stinné stránky, možnosti léčení a terapeutické využití. Každá nám odpovídala svým vlastním jazykem (stylem): LSD čistě a jasně, MDMA rozmlženě, marihuana vyhýbavě. Nakonec jsme do konstelace postavili bod zkušeného šamana, který těmto látkám rozumí - pro případ, že by nás jazyk nějaké látky snad chtěl příliš obalamutit.


1. LSD


Moje esence tak mikroskopická, že jsem schopné projít skrze všechny struktury (soustavy, sloučeniny, makromolekuly). Žádný filtr či obrana (v psychoanalytickém smyslu) mě nemůže zastavit. Prostoupím úplně vším.

1. Co ukazuješ?

Jinou realitu. Jinou obrazovou realitu (projekci, hologram), který nějak kopíruje původní běžnou realitu, ale s určitými odchylkami. Nabízím jinou verzi reality, kde je něco "jinak". Tato jinakost, odchylka, není utvořena náhodně, ale podle přesné zákonitosti, což za chvíli vysvětlím. 

Z určitého úhlu pohledu je celá vaše realita "hologram", nazvěme ho třeba hologram 1. Já vám nabídnu jeho pozměněnou verzi, hologram 2. Do tohoto hologramu 2 však přidám ještě 2 nové póly. První pól bude spirituální a božský, druhý pól bude zahrnovat vaše největší defekty (stíny a komplexy). Ve vizi na LSD (v 2. hologramu) se může zjevit cokoli mezi oběma póly v libovolné kombinaci. Tento druhý hologram může obsahovat ty nejspirituálnější, nejposvátnější a nejbožštější aspekty bytí, ale i ty nejvíc zvrácené, temné, poškozené, nemocné a bolavé. To vše může zmutovat, vplynout do druhého hologramu. Asi tak bych popsalo svou práci racionálním způsobem.

Vývoj porodů v průběhu historie

Podívali jsme se konstelačně, jak se v průběhu dějiny vyvíjelo porodnictví. Jak bylo přistupováno k dítěti, matce a případně i k placentě? V jaké atmosféře se rodilo? Jak účastníci porodu vnímali tehdejší porodní bábu či porodníka?

Učinili jsme jakési "cestování časem" do typických průřezů / obrazů v daném historickém období.




Zjednodušeně můžeme tento vývoj také vnímat jako odraz toho, jak je v každé době ctěn nebo nectěn jinový princip. (Neúctu k jinové polaritě skutečnosti můžeme číst i za gradujícím suchem současné krajiny - viz. přepis konstelace na toto téma zde). Dějiny porodů jsou tak vlastně také zrcadlovými dějinami jin - jangové polarity. V tomto kontextu můžeme vnímat jin (případně jin - jangovou součinnost) jako mj. moudrost plynutí, nezasahování, "let go", zatímco "holý" jang jako snahu o impakt, průraznost, proniknutí a ovládnutí reality. Jangový přístup je praktický, pokud jde o těžbu nerostů a tažení armád, v procesu porodu je však jeho intervenování poněkud s otazníkem. Stejně tak je možné sledovat, že totalitní nebo vojenské režimy mají (zřejmě podvědomou) potřebu silně vstoupit do procesu porodu a novorozence již v počátku jaksi "knock-outovat", psychicky narušit a tím jej učinit povolným k službě vlasti / systému. (Silný, zdravý jedinec se zdravými kořeny by se mohl vzpečovat a hledat si své štěstí jaksi po svém. Porodem zdecimovaný jedinec přijme systémový "imprinting" přeci jen snáze).

V kterých odbobích se porodům dařilo - a jak jsme na tom dnes? Pojďme si zalistovat několika historickými obrazy.

středa 10. října 2018

Příčiny sucha a vysokých teplot v ČR a Evropě

V posledních letech graduje téma stále většího nedostatku vody v půdě: půda vysychá, koryta potoků a řek mají stále menší průtok. V letních měsících zakoušíme vysoké teploty, obloha je nebývale bez mráčku. Co za tím vězí?




Z výsledků konstelace (30.9.2018) na skupině Delta vyplývá toto:

V lidech graduje stále více vyladění směrem k upřednosťnování určité škály emocí: nepřetřžitá radost, "všechno je v pohodě", jakási potřeba zažívat pouze pozitivní pól emocionality. Na druhé straně z negativního pólu se upřednosťnuje jen "ohnivé spektrum": hněv, zloba, "oplatím ti to", suché emoce na způsob "spálené země". Dále se nechováme hezky k půdě: nemáme k ní úctu, vztahujeme se k ní čistě mechanicky, exploatačně, takže půda v konstelaci říká: "Připadám si jako využitá děvka." Je využitá, vydojená, chudá, bez živin a minerálů - stejně chudě a bez výrazu pak chutná i zelenina, na ní vyprodukovaná. Kdo si dal maďarské nebo turecké rajče - jistě ví, o čem mluvím.

Počasí se chová mj. jako velké zrcadlení kolektivních nálad a prefrencí. V našem rejstříku jsme zapomněli na prožívání "vodní" škály emocí v tomto smyslu: odpouštím ti, je mi to líto, bolí mě to, pláču... Máme především stach ze zranitelnosti a ukázat zranitelnost a pláč navenek. Strojíme se do nezranitelné masky. Myslíme si, že odvaha a síla znamená neukazovat slabost. Konstelace odpovídá v tomto smyslu: dokud si neuvědomíte, jak bolestné je vlastně setrvávat v této jednostranné škále - teploty budou růst a země bude stále vyschlejší. Bude tomu tak dlouho, dokud nezačneme druhou polaritu emocí bytostně postrádat. Dokud naše suché, rudé, neplakající oči - nezatouží po úlevě v podobě slz.

"Moudří jsou solí země," praví se v bibli. Matka Země v konstelaci vítá zástupy poutníků - kteří projevili skutečnou odvahu: odvahu být zranitelný, odvahu mít otevřené srdce. Z této otevřenosti teprve povstává i vnímání a cítění spojení s Matkou Zemí. Ti, kdo mají odvahu ke zranitelnosti k ní přicházejí první a ona je vítá. Zatímco hrdinové, kteří nechtějí ukápnout ani slzu, zůstávají naopak na konci řady.

Tento stav, kdy ke kyvadlo emocí a počasí vychýleno do jednoho extrému bude gradovat, dokud nezatoužíme po opaku: po moři slz, které očišťují a omývají. To se samozřejmě týká mužů i žen, avšak doba zašla tak daleko, že i ženy už nepláčou, stydí se projevovat zranitelnost na veřejnosti. Až uvidíme pláč na veřejnosti, až se za něj nebudeme stydět, až se nebudeme stydět za svou přirozenou citlivost, kyvadlo se zhoupne zpět a teplotní extrémy zmizí.

Moudrost Země říká, že střídání emočního kyvadla je přirozené, je to přirozený rytmus - stejně jako střídání slunce a deště a ročních dob. Máme se do něho uvolnit, a ne se nad to arogantně povznášet.

*

Ještě připojím jednu svou historku. Před rokem jsme dělali s přáteli oheň na břidlicové skále, velmi suchém místě, kde podle kamaráda už roky, za dobu, kdy tam dělají oheň, nikdy nepršelo. V prostoru bylo cítit hmatatelné až praskající sucho. Připadalo nám to jako staré keltské pohřebiště. Jen trsy suchých křovin, zřejmě zde rostoucí po staletí. Toho večera jsme si povídali o tom, komu kdo důležitý umřel. Zavzpomínali jsme si a někdy ukápla i slza. Po každé takové zpovědi jakoby se prostor mírně "zvhlčil". Jak naše historky přibývaly, jak jsme uctívali mrtvé a děkovali jim, vlhkost prostoru stoupala. Najednou se přihnaly bouřkové mraky. V mžiku začla průtrž, že jsme museli utíkat, abychom se schovali kdesi v seníku. Než jsem si stačil zavázat tkaničky, zmizeli mi přátelé v hustém podrostu. Ustal jsem si nouzově pod celtou zavěšenou na větev, že přečkám noc, bylo to příjemně dobrodružné. Bral jsem to jako tréning na Kolumbii, kam se se o pár týdnů později chystal. Když tu pár metrů ode mně vystřelilo divoké prase. S divokým kvikotem pelášilo pryč. Bálo se zřejmě víc než já. Už jsem pochopil, jaké je to během pár vteřin sedět na stromě, ani nevíte jak.

úterý 11. září 2018

Jak vznikají kruhy v obilí?

Zajímalo nás na konstelační skupině Delta.




Pokusím se velmi stručně popsat mechanismus jejich tvorby, jak se nám v konstelaci zobrazil. Předem upozorňuji, že se nejedná o žádný "úžasný objev".

Nejedná se o zásah "mimozemských bytostí" nebo jakýchkoli jiných tvorů. (Když nepočítáme lidské "srandičky" a hrátky v polích - svéráznou lidskou tvořivost).

V jemnohmotné neviditelné oblasti bytí existuje něco "archív" možných geometrických forem, které jsou nabité určitým kvalitativním významem. (Vzdáleně to lze přirovnat k platónským ideím, ale v obrovské multidimenzionální komplexitě). Tyto předlohy jsou většinou fraktály vytvářející v lidském vědomí zážitek krásy tj. něčeho, co je nad pouhou funkčností nebo užitečností dle darwinistického konceptu evoluce. (V podobném smyslu se vyjadřuje Zdeněk Neubauer v eseji O houbách.)

Na zemi působí síla, která dosud nebyla objevena a pojmenována, proto ji zde nemohu přiřadit konkrétní název (podobně jako známe síly elektromagnetické nebo gravitační). Tato síla však na své objevení čeká a jednou jí pojmenujeme a budeme s ní počítat a možná i pracovat.

Tato síla jakoby "sáhne" do "geometrického archívu předloh" a v příslušném exaktně stanoveném čase a místě "vymodeluje" danou strukturu. Nepůsobí náhodně, souřadnice časo-prostoru jsou dány podle jakéhosi řádu.

Tyto vymodelované geometrické struktury nemají být podrobeny analytickému zkoumání - jakémusi "záhadologickému" dešifrování. Mají lidské bytosti vést k pocitu úžasu a mají být vnímány srdcem - jaksi bezprostředně, uvolněně, jako zázrak přírodních sil. Přestože každý obrazec nese specifický kvalitativní náboj, obecně a zjednodušeně řečeno jsou všechny tyto obrazce vyjadřují něco jako "láska vesmíru je všudypřítomná a všeprostupující a ty, jenž to vnímáš, jsi toho součástí." Člověk s otevřeným srdcem se vystavuje této tvořivosti přírodních sil, je jí kultivován a přiváděn k pocitu úžasného propojení se Zemí a vším živoucím.

Tento pocit propojení a splynutí je v zásadě prostý, avšak u většiny lidí jakoby naráží na hradbu jejich mentálních vrstev, které něco takového nechtějí přijmout, protože by to ohrožovalo jejich dosavadní pojetí reality; takže se od těchto prostých prožiků odvracejí, anebo se pokouší pomocí racionalizace dospět k vysvětlení, které nebude jejich světonázor narušovat. (V současné době se jakoby většina lidstva od kruhů obilí odvrací ironicky, kysele či s úšklebkem anebo nechutí - vyvolává to vnich kognitivní disonanci). Záměr Země a s ní kooperující modulující síly je lidstvem (zatím) vstřebáván jen ve velmi malé míře.

Ani na tomto vhledu není vlastně nic zvlášť objevného. Jsme prostě svědky přirozeného přírodního dění, které v sobě zahrnuje lásku, krásu a propojenost všeho života na Zemi, do něhož jsme zahrnuti i my. Cílem kruhů v obilí (těch, které vznikají přirozeně bez lidského zásahu) je pozdvihnout a kultivovat úroveň našeho otvírajícího se srdce.




"Ale o to zde právě jde ! Vůbec neříkám, že ti, kdo pro tajúplné bytosti "Třetí Říše Života" mají jen pohrdlivá označení, jsou nízcí a nevšímaví, a že postrádají smysl pro krásu. Právě naopak : houbí krása není "nadzemská", tak jako krása květů či motýlích křídel. Je to krása elementární zemská, humilis (humus=půda) - tak pokorná že se jen zcela nepatrně zvedá nad zem ! Nese chtonické tajemství : ztělesňuje krásu země jakožto živlu. Nemá proto v sobě nic vodního, vzdušného či plamenného. Toto tajemství je tak hluboké, že uniká zrakům i ve své zjevnosti. I to patří k podstatě věci. A takové je i jejich poselství. Mýtus Ivana Havla mluví o houbách jako o poslech. Nelze o posly-heroldy, jako Hermes, Iris či andělé : houbí plodnice nic nehlásají : jen snad svou stavbou naznačují "propletenost hlubin skutečnosti vazivem souvislostí" : to je také výrok Ivana M.Havla; tehdy však nemluvil o houbách, nýbrž o vztahu elementárních částic.

Jde spíše o posly - průzkumníky, jimiž hmota v elementární podobě živlu země vychází na zkušenou - pokornou zkušenost hmotné skutečnosti, jež v pouhém náznaku tělesnosti utkané z neviditelných vláken primitivního Života činí zkušenost na sobě samotné. "Hmota" se řeklo řecky hylé. Antičtí myslitelé použili tohoto slova pro "látku" a nevěděli, co si s ní počít. Nakonec ji označili za čistou možnost a přisoudili ji nejnižší stypeň jsoucnosti. Původně však hylé znamenala les. A možnost - dynamis - je zároveň moc. A od alchymistů víme, že materia prima je počátkem Velkého Díla." (Zdeněk Neubauer)

úterý 26. června 2018

Tvůrci Věstonické Venuše

Obrazy z konstelace na Pálavě




30 000 let před naším letopočtem. Pálavské vrchy, hustě zalesněné, s občasným průsekem či planinou, kde se potkávají lovci, kudy vedou stezky, kudy migrují obrovská stáda zvěře. Nad krajinou krouží orel. Z jeho pohledu se lidé zdají maličkatí. Z jeho perspektivy vidíme obrovský region o rozloze 100 x 100 km, do něhož se stahují lidé ze všech světových stran (z celé někdejší Evropy). V jeho epicentru se nachází Stolová hora na Pálavě. Ve vzduchu vibruje atmosféra radostného vzrušení, jakési naruby převrácené apokalypsy. Cosi se děje jinak, cosi kulminuje. Lovci se dorozumívají se sousedními kmeny, ale nikdo neví, jaká doba se blíží. Jedno je však jisté. Obrovská stáda zvěře se zvedla neznámo odkud a migrují tímto koridorem, takže tato krajina poskytuje obrovskou hojnost. Lidé přicházejí zdaleka jako u vytržení a zakládají tábory. Není možné hovořit o válkách kmenů proti kmenům - všeho je nebývale dosti. Jen občasné šarvátky - spíše z nedorozumění.

neděle 20. května 2018

Vztahy uvnitř Spiral Dynamics - (něžný) masakr civilizačních vrstev v nás samých


František Kupka: Kosmické jaro

Pokusili jsme se rozehrát jednotlivé vrstvy Spiral Dynamics ve větší konstelaci, kde každý člověk vždy představoval jednu vrstvu, mohl vnímat sebe sama a současně vztahy ke všem ostatním vrstvám. Po té jsme si role prohodili, takže každý člověk si mohl vyzkoušet vjemy ve všech vrstvách. Tím jsme získali široké spektrum vjemů, které uvnitř tohoto systému vyvstávají. Můžeme tento příspěvek brát jako oživující doplnění původního konceptu. (A také jako systemickou esej nad stavem dnešní civilizace: jako jsme rozdělení my uvnitř sebe, tak je rozdělená naše společnost, vnitrostátně i geopoliticky.)

úterý 15. května 2018

Inanna a Ereškigal

Podle babylónského mýtu jsou Inanna a Ereškigal komplementární protiklady ženskosti, které k sobě hledají navzájem cestu.

Postavili jsme na toto téma malou konstelaci.




pondělí 23. dubna 2018

Uran v býku (2018-26)

15. května se nám URAN přehoupne ze znamení Berana do znamení Býka. Jaké změny tím pro nás nastanou? Se skupinou Astro Selfconnection jsme se na toto téma konstelačně podívali.