pondělí 11. prosince 2017

Moc a vývoj ve věku Býka, Berana, Ryb a Vodnáře

Postavili jsme menší konstelaci na stručnou charakteristiku jednotlivých etap Platónského roku.  Pokusíme se v jednoduchosti vystihnout amosféru těchto věků (eonů). Jednotlivé etapy se prostupují a prolínají, nejsou mezi nimi jasné předěly (prostupují se jako přes sebe položené litosferické desky). Jeden eon by měl trvat 2150 let. Všechny etapy můžeme zároveň vnímat jako paralelní vrstvy stále působící v naší psychice.


Věk Býka


Hlavním zájmem je zde zemědělství a úroda, případně starost o domestikovaná zvířata. Lidé žijí ve skupinách, kde moc je distribuována relativně rovnoměrně. Nejsou zde ještě tolik patrné majetkové (sociální) rozdíly. Jednotlivec není tak důležitý jako kmen, skupina, jíž se jednotlivec celkem ochotně přizpůsobuje (aniž by to vnímal jako újmu - hlavně, že je dost ve společné sýpce). Nelze sice říci, že by většina lidstva v této době žila kdovíjak šťastně a bezstarostně - na druhou stranu: přežít se prostě nějak dalo. Většina lidstva, která neměla bojovou náturu, si mohla jakž takž "hospodařit" v rámci své komunity.

Ke konci tohoto období lidé tuší změnu k horšímu, atmosféra houstne směrem k boji. Příchází destabilizace, chaos. Krajem se valí nové hordy, národy se stěhují, sílí nejistota. Ukazuje se, že usazené "míruplné komunity" nepřežijí. Rodí se poptávka po silných vůdcích (alfasamcích), kteří převezmou vedení nad jednotlivými kmeny. Velké kmeny (masy nerozlišeného obyvatelstva) se nyní silně diferencují (odštěpují, zabarvují, rozpadají na menší klany). Schopnosti náčelníka nyní rozhodují o přežití celého kmene.

Věk Berana


Nyní nastává silná fragmentace společnosti. Ti, kteří jsou schopní, průbojní, agresivní, bezskrupulózní (anebo jim prostě přeje štěstěna) se dostávají do vedení, roste jejich postavení. Když sílí pozice vůdce, sílí postavení celého jeho rodinného klanu. Rodinna je hluboce oddána hlavě rodiny, který řídí sňatky a politiku rodiny. (Beran odpovídá v astrologické symbolice mj. hlavě). Rodí se šlecha, elita, kasta vládnoucích a zbytek společnosti se podle toho hierarchizuje do mnoha kast až po nejchudší a otroky. 10% populace tvoří elita: dvůr, šlechta, bohatí měšťané, promimenti, pár duchovních. Ti řídí veškeré dění na šachovnici světa. Zbylých 40% jsou jejich chudí poddaní a 50% otroci. Jejich blahobyt je v průměru o něco horší než ve věku býka (existence a obživa je daleko nejistější). Více se válčí, více se umírá.

Na druhou stranu, poddaní nenesou skoro žádnou odpovědnost - o ničem nerozhodují. Jsou ve stavu pracujícího dobytka, který nemusí přemýšlet. Otroci se mnohy mají lépe než poddaní, protože mají zajištěnou existenci (jídlo a střechu nad hlavou). Mnohým lidem se dnes po tomto stavu bez odpovědnosti stýská a nevědomě se do mentality otroka "ladí". Vládnoucí "beranská" elita si vychutnává slast moci. City (i v rodině i v lásce) hrají nepatrnou roli. Smrt je přijímána z dnešního pohledu "sportovně" (game over - tolik se s tím nenadělá). Láska je skoro neznámé slovo, hlavně tedy mezi elitou. Poddaní žijí v jiném stavu vědomí, udržují si lidový folklór a tradice (zkazky, pověry, pohádky) ještě z éry býka. Pro elitu nemají žádný význam, jsou to pro ně tažná zvířata. Žijí v oddělených světech. (Hlava berana se oddělila od jeho těla).

Na druhou stranu, dobro a zlo je v této době tak nějak přehledné. Charaktery jsou čitelné (jako v klasických románech). Lidé nejsou psychologicky komplikovaní, jsou poměrně přímočaří a věrní jasným liniím. Mají rovnější páteř než lidé dnes - jsou tak nějak jednoduše vyprofilovaní.

Každý je v tomto věku sám za sebe - jasné ego - a jak si to "vybojuje", takové to má.

Jako ilustrace beranského věku si můžeme pustit seriál Game of Thrones, Já, Claudius nebo film Kmotr.



Věk Ryb 

(Rok 0 n.l. - současnost)

Zatímco v éře Berana spočívala moc v rukou prominentní elity, se začátkem ryb se moc dostává do rukou masy. Nejedná se o to, že by se lidstvo náhle stávalo "duchovnější". Vůbec ne. Spíše se polarizuje na pár procent "bílých" mnichů, kteří udržují kulturu a vysoké náboženské hodnoty (bílá ryba), zatímco široká masa (temná ryba) tomu ani trochu nerozumí a žije ve velmi nízkém stavu vědomí. Bílá ryba nemá kontakt s temnou rybou - svým stínem. Duchovní a intektuální elita naprosto nechápe pocity temné většiny, která tvoří spodní masu společnosti. Obě ryby žijí v odlišných světech. Bílá ryba (duchovní elita) zakouší slast kulturní vyspělosti a estetiky, mravních a spirituálních hodnot, z nichž čerpá pocit uspokojení a nadřazenosti nad lůzou. Lůza se ale těmto hodnotám vysmívá a nemá pro ně žádné pochopení.

Kdo je v těchto dobách moudrý, ten není naivní a chápe obě souběžné stále působící polarity a nad žádnou se nevyvyšuje.

V tomto eonu se zvyšuje emocionální citlivost (ryby) ale spíše v tom smyslu, že náhle lidé daleko více rozlišují cit a emoce ke svým bližním v celé šíři, chápou všechny vztahy daleko osobněji a emocionálněji - což oproti éře berana automaticky neznamená změnu k lepšímu. Pudovost a citovost nelze totiž v praxi oddělit: emoce jsou "nakažlivé" a tak se spíše rodí něco jako "temná lůza", která nyní svírá moc, neboť staré beranní rody (nobilita) ztratily autoritu (legitimu moci danou rodem od dávných alfa-vůdců).

U moci se udrží jen ten, kdo umí pracovat s emocemi lůzy (kdo jim poskytne "chléb a hry"). Ostré a jednoduché beranské linie zde již nedrží svět pohromadě. Lůza je hladová, pomstychtivá. Její emoce jsou spíše temné. Proč? Protože v mase je každý anonynem. Dovolí si ventilovat své temné já. Pomluvy, závist, klepy, žlučovitost - se šíří ve velké části společnosti a vládnou. Resp. vládce musí s těmito náladami počítat a přizpůsobit se jim. Kdo si myslí, že křesťanská obec byla držena na uzdě zbožností většiny obyvatel, je na omylu. Slovo "Bůh" znamenalo v povědomí lůzy jakousi tajemnou nepochopitelnou hrozbu, pohrůžku zkázy, spíše šířilo strach. Člověk si ve středověku sedl na zadek spíše ze strachu a dětinského respektu (kde si div "neučúrl"), než ze spirituální vyzrálosti. Reálný strach z pálení seškvařené kůže a sekání hlav, reálná možnost hmatatelné bolesti, ke které nebylo nikdy příliš daleko. Kdo v této době chtěl vládnout, věděl, že dav je třeba udržet na uzdě strachem a hrůzou z autority. Tímto způsobem vládce jakoby "pracoval s emocemi" (ryby).

V dnešní době jsme stále v mírně ustupujícím věku Ryb, tudíž stále platí to samé. Je jedno, zda jsme ve feudalismu nebo demokracii. Vládne podprůměrný pudově nakažlivý dav; respektive ten, kdo ví, co mu předhodit.

V dnešní době je prý 40% lidí v ČR v tomto emočním naladění "temné ryby", především na vesnicích (závist, pomluvy, uštěpačnost, jakási záliba v temných emocích, jakési rochnění v nich, neochota cokoli měnit, odmítání všeho vývoje, vzpříčená rigidta, nadávání na vrchnost, škodolibost, nepřejícnost - slast z anonymního prožívání temných emocí atd.). V jiných částech světa je tento mod již na ústupu. (Na Slovensku cca 20%, v USA 2% - tam už spíše převládá fanaticky zbožná "bílá ryba"). V tomto bahýnku najdeme české udávání, fízlování, lezení do zadku, vulgaritu na internetových diskuzích apod. Navenek slušní otcové od rodin, nikdo by do nich nic neřekl, ale ve světě anonymity a "když se nikdo nedívá" si slastně odžívají temný emocionální aspekt ryb (jakési "prasečí vědomí").

Příklad: soused má nové auto a přibude mu škrábanec - prasátko si slastne zavrní a zastříhá ušima. To je mamko, krása! Teď si teprve můžu hezky lehnout u televize a dát si lahváče s pocitem vítězství.

Zatímco zbytek populace (60%) je velmi rozmanitý a lidé mají velmi diferencované zájmy a budou tedy i ve volbách volit různorodě - toto "temnější jádro" (40%) má jakoby konstantní pevný vektor - a kdo na tuto základnu vsadí (a ví, co jí předhodit) ten v podstatě vyhrává volby.

Co na ně platí? Něco jako "uranské rytířství": spojení vodnářského vědomí s mužsky direktivním a nekompromisně transparentním přístupem. Přímo a direktivně onoho "úhoře" konfrontovat, nic nezamlčovat, vzít za flígr a případně vyhodit z hospody. Nesednout na lep emocionálním manipulacím a citovému svádění, rozseknout situaci "mečem" napřímo. (Nic takového se během naší sametové revoluce nestalo a "rybí kádry" prorostly "masem demokracie"). Tato elita, šlechtictví nové doby, (uransky) probuzená mužská energie, je nyní "despetately needed". (Úhoř se jí bojí a běží si zalézt do stodoly k bůčku a cirkulárce. Bude jí samozřejmě "čelit" nadáváním z bezpečného přítmí).

Podle vjemů z konstelace Ježíš v žádném případě nebyl "rybí typ" - naopak, těmto amorfním amorálním anonymům ("farizejům") viděl "až do žaludku" a choval se k nim dost nekompromisně.

Jako film vystihující tuto vrstvu v nás si můžete pustit Troškovou trilogii Slunce, seno...


Věk Vodnáře


Dobrá zpráva: zde svírá moc v rukou jednotlivec, který je ochoten převzít odpovědnost za svůj život a své naladění.

Štastný je především ten, kdo se naučí plynout ve flow, v nadšeném naladění, které ho vede k tomu, co ho baví a naplňuje entuziasmem. Nemusí mít moc v politickém smyslu, ale má moc nad vlastním životem, protože chápe, že za své štěstí a naladění si odpovídá sám. Chápe, že určité naladění do jeho života přitahuje zase určité lidi a situace a učí se z těchto situací jako ze zpětné vazby. Spektrum jeho subjektivně zažívaných možností reality se neustále rozšiřuje a potkává opět podobně naladěné jedince, čímž se možnosti jejich vzájemné interaktivity neskutečně rozšiřují. Život plyne rychle a hladce, asi jako když surfař sráží vlny nebo lyžař slalomuje mezi tyčkami. Člověk si uvědomuje svojí "vibraci", jakýsi širší prostor naplněný kmitajícími vlnami a s tím, jak zakouší další zkušenosti, se jeho vibrace zrychluje a rozšiřuje.

Jedinec může zakoušet, že když se snaží zastavit a nekomu jinému (kdo o to žádá z pozice "rybí" oběti) vyhovět, pomoci, jeho vibrace naopak klesá a druhá strana se naopak cítí "nabitá", neboť si z něho vzala kus energie (jiný způsob jak si dopomoci k energii). Každý je tak v tomto věku veden k odpovědnosti především za svůj vlastní stav vědomí, naladění a hladiny energie. Zjišťujeme, že můžeme druhé inspirovat naší osobní hladinou energie a entuziasmem pro věci, které milujeme, ale nemůžeme nikoho měnit nebo někomu pomáhat, když on sám o žádnou (vibrační) změnu nestojí.

Respektujeme všechny individuality a jejich volby a zrovna tak si chráníme "svůj flow", aby byl v souladu s naší esencí a láskou k sobě samým a nepodřizoval se setrvačným tendencím jiných osob.

Každý tak žije ve svém unikátním naladení a na základě něho si do života přitahuje unikátní zkušenosti. Stav plnosti (propojení, jednoty), který tu a tam zakoušíme, není výsledkem masivního tlaku ega (prosazení, ambice), ale souvisí spíše s uvolněním do důvěry v proud dění, kde my i druzí jsme jakýmisi oblázky omývanými jedním velkým mořem, které si s námi hraje. Silný není jednotlivec, jeho osobní ego - síla je zažívána ve spojení a propojení s pulzujícím vesmírem a současně naším vlastním zdrojem. "Jsme plně sebou i vším, co je."

Než se naše společnost vyvine plně do vodnářského flow, může trvat 500 let. Nicméně na osobní (individuální) rovině můžeme jakékoli nástrahy a překážky v naší cestě chápat (ze strany druhých a společnosti) jako pouhé slalomové tyčky. Ve skutečnosti nemůže nic a nikdo brzdit naši zrychlující a sílící vibraci - protože všechno lze z určité perspektivy vnímat jako výzvu a příležitost k rozšíření našich zkušeností - anebo k možné změně směru v našem nekonečném slalomu.


Konstelace proběhla 11. 12. 2017 v jedné z mých astrologickýh skupin.


paralela:

2 komentáře: