pondělí 8. ledna 2018

Kdo vládne astrologickému znamení Vah? Eris, srdce a stradivárky.


Astrolog Antonín Baudyš nedávno (4.1.2018) zveřejnil na facebooku informaci, že dle jeho názoru je novým vládcem znamení Vah planeta Eris. (Oproti tradičnímu vládci Venuši, jež má vládnout znamení Vah a Býka).

V rámci bádání a prověřování hypotéz jsem přizval kolegu Štěpána Tušjaka, abychom tuto možnost prozkoumali skze konstelace a dozvěděli se, jak se to nyní s vládcovstvím znamení Vah má a zda na této úrovni dochází k nějakému vývoji - či případnému střídání vládců.

Body, které umisťujeme do první konstelace a z jejichž perspektivy se díváme na situaci:
  • znamení Vah, jak je tradičně chápáno
  • starý vládce znamení Vah
  • nový vládce znamení Vah
  • Země
  • proč (a jestli) dochází k výměně vládců
  • celkový Vývoj na Zemi a veškeré změny s tím spojené
Body, které umisťujeme do druhé konstelace:
  • Eris v astrologii
  • Eris jakožto archetyp působící uvnitř jedince na psychické úrovni
  • Astrologie (v tradičním západním smyslu)
  • Váhy (archetypální energie astrologické znamení)
  • Beran (archetypální energie astrologické znamení)
Nyní se vás pokusím seznámit s vhledem vycházejících z obou konstelací.

I. Výměna vládců?

Znamení Vah, jak je tradičně chápáno představuje tento obraz: Dvě misky, dvě polarity, jež jsou váženy na vahách. Mezi nimi může vznikat harmonie, anebo konflikt, spojení nebo rozdělení. Téma balance mezi já a ty, mezi jednou a druhou volbou, menšinou a většinou, plusovým a negativním znaménkem, téma polarizace, magnetismu, přitažlivosti a odporu, sladění protikladných prvků apod.




Starý vládce znamení Vah: zde nestojí jeden konkrétní astrologický prvek nebo planeta, ale spíše jakási slitina několika kvalit, lze to asi nejlépe připodobnit ke slitině Venuše a Saturnu (a případně dalších prvků). Tento bod je v naší konstelaci symbolicky označen mosazným židovským svícnem, ale nemá to představovat něco specificky židovského nebo hebrejského. Spíše bychom si měli představit duchovní slitinu jakýchsi pravidel, principů a zákonů, jejíchž stopy nalezneme od Starého Egypta přes Judeu až po Babylón (soubor starověkého chápání duchovních principů).

Z perspektivy krajiny Vah to vypadá takto: přichází ke mě silná vtiskující energie, kterou mohu přijmout a nechat se jí prostoupit - a po té bude archetypální oblast Vah (partnerství, láska, dohody a svazky) podřízena jakémusi tlaku a semknutí. Tato energie není nijak spojena se Zemí, je to duchovně-kulturní odlitek "shůry" - vtiskující Vahám vliv seshora dolů - podobně jako když mosazný golem stlačí a zkulturní vibrační pole Vah (které je jinak potenciálně uvolněnější, širší a tvárnější - asi jako kdyby krajina mohla být obdělána i jinými tvůrčími způsoby). Tento odlitek definuje a limituje partnerské zákonitosti tak, aby láska (pole partnerství) bylo chápána jako dlouhodobá tavící pec, která ve výsledku vyprodukuje zlato, jakousi vysoce kvalitní esenci, k níž je třeba mnoho trpělivosti a oddanosti. Vztah (manželství) je chápáno jako cosi sevřeného a hermeticky uzavřeného - aby ona láska v podobě zlata mohla vyklíčit a dozrát. Dvěma polaritám poskytneme uzavření a semknutí potřebné k dozrání a projevení jejich hluboké lásky (proto si manželé navlékají při svatebním obřadu zlatý prsten).


Sandro Boticcelli: Venuše

Tento obraz v sobě snoubí paradoxy: Venuše jakožto cit a láska (ale současně i patronka umění) je zde pojata s revolučně moderní lehkostí až propočítavě efektním chladem, čímž současně reflektuje určitou stránku umění samého (snahu o zapůsobení, vyvolání mocně vtahující iluze). Tento rozpor vzrušuje a dráždí. Je to tedy Venuše nebo to není Venuše? Je i není. Právě tento rozpor je však obsažen i uvnitř archetypu Vah. I Váhy jsou jaksi odhmotněné - a tím nevenušinské. (Zatímco ve znamení smyslového, zemského a prostého býka na tento rozpor nenarážíme). A proto je otázka po pravém vládci znamení Vah na místě.


Nový vládce znamení Vah: Tento bod je symbolicky označen obyčejným dřívkem. Zde není (k našemu překvapení) přítomen žádný astrologický prvek, ani živel, ani planeta, ani archetyp. Spíše si můžeme představit obraz rozkvetlé jabloně. Jsme úplně "jinde" a musíme se tomu skoku (s úlevou, jako když se v zenovém příběhu zloděj vloupe do prázdného pokoje) smát. Nelze říci, že "jabloň vládne vahám", aniž bychom tím znásilňovali realitu. Tento bod je úzce spjat se Zemí a Vývojem, jakožto jejich vyústění. Z interakce s dalšími body se dozvídáme tento vhled:

Země nyní prochází velkým vývojem a změnou, což má sekundárně dopad i pro astrologické archetypy a znamení (ty ale nastávají pouze jako důsledek vývoje či zrání planety Země). V tomto vývoji již není třeba vládců

A ještě jednou (to se neochodí): V tomto vývoji již není třeba vládců

Není třeba, aby jakákoli "vyšší duchovní energie" vládla či řídila pohyb toho, co je "dole, na zemi". Protože sama Země v sobě nyní obsahuje veškeré potřebné "duchovní impulzy a kvality". To má obrovský dopad na mnoha úrovních. Na astrologické úrovni tím dochází k odhalení, že systém vládců (že nějaká planeta vládne, dominuje, obhospodařuje, podmaňuje nějaké znamení) je již pouhý koncept, který lze brát v potaz, uvažovat o něm, pracovat s ním, ale není essencialy true, nevychází ze samého fungování přírody, země a vývoje. Systém vládců tak funguje jakoby "v uvozovkách" - a čím více jsme my sami spojeni s vývojem a se Zemí, tím více spíše rozvíjíme tu perspektivu, že každá planeta se zkrátka v každém znamení "cítí" kvalitativně jinak, méně nebo více přiléhavě, ale tento způsob vzájemné přiléhavosti již neodpovídá slovu "vládnutí". Můžeme tak hovořit o tom, že znamení Vah je méně či více přiléhavé k energii Venuše, Pluta či Saturna, ale neexistuje jeden jediný správný Dominant, kterému by dané území nějak výsostně patřilo.

To, že není třeba vládců, má pochopitelně své analogie na úrovně politiky a celé společnosti. Starý svět, budovaný od antiky po dnešek, byl založený na tom, že určitá elita (navzájem podpírajících se) politiků, knežích, právníků, guruů, mnichů, ale i astrologů je nositelem "duchovních" nebo "vyšších" kvalit, které jsou spojeny s tím, čemu říkáme kultura nebo "duch" a že bez jejich přispění bychom se propadli někam do temnot. Že je zkrátka bytostně potřebujeme. Tato podmínka jednoduše mizí. Potřebujeme je jen do té míry, do jaké si myslíme, že je potřebujeme.  Do té míry, do jaké tomu chceme sami věřit, jelikož věříme více tomu, že náš život je utvářen silami "shora" nebo jinými lidmi - než silami, kterými disponujeme sami. 

Proto (s nadsázkou řečeno) vlastně žádný klasický astrolog, který se astrologií živí, nepříjde ohlásit, že doba vládců skončila, protože by to v dlouhodobém měřítku a všech implikacích znamenalo, že i on sám už není potřeba, protože si lidé vystačí sami, neboť skutečná síla se nachází v nich a v samotné přírodě, matce Zemi. Že lidé nepotřebují onu kastu, která lidem překládá sdělení shůry, neboť oni sami si mohou pomoci daleko lépe. Ono "shůry" už je nyní jen starý ošuntělý karetní trik. Vše jest tu, v nás, v zemi, v těle.



Zatímco Boticelliho Venuši můžeme vnímat jako ztvárnění váhovského aspektu Venuše, tahiťanky Paula Gauguina můžme vnímat jako ztvárnění aspektu býkovského (zemského, prostého, horkého). Více ilustrativních obrazů tohoto druhu zde.


II.  Eris

Vjemy v obou bodech Eris (astrologickém i psychickém): něco nepatrného, s takřka nulovým dopadem na dění, avšak co se snaží distrahovat, odpoutat pozornost od něčeho jiného. Tím teprve to může nabrat na významu, ale tento význam nevychází z její vlastní síly, hutnosti, gravitace, vyzařování - ale pouze tím, že to živíme pozorností a tím se to pak zdá narůstat. Nicméně, pozornost to odpoutává rádo, asi jako malý cizopasníček nebo jako moucha, která bzučí v rohu místnosti a doufá, že si jí budeme všímat a umístíme jí do centra dění. Neříkám, co je vlastní esencí Eris, jen, že její celkový impakt je ve srovnání s jiným prvky nepatrný a že její funkcí je distrakce pozornosti od něčeho důležitějšího, hutnějšího, zářivějšího, esencielnějšího nebo problematičtějšího v našem psychickém poli. Například: tady mě bolí a píchá, ale je poněkud nepříjemné tomu věnovat pozornost, tak se prokrastinačně zaměřím na něco jiného, čímž se mi zdá, že jsem nad tím jakoby vyhrál. 

Interakce mezi Váhami a Eris. Nulová. Mimoběžky, asi jako když letí jedna orbitální stanice vedle druhé a jen tiše prosviští kolem sebe. Nic proti, ani nic společného.

Interakce mezi Beranem a Eris. Mírné zachvění. Malinká paralela zde je, ale je to jako porovnávat masivní horské pohoří a mouchu a sledovat rozechvění hor.

Pokus nastolit Eris jakožto vládce působí jako stahující se křeč (zdánlivá inovace) uprostřed uvolňujících se proměn (něco jako protireformace, ale stále na půdě církve). Skutečná proměna celého pole Země je mnohem hlubší. Není řízena (kontrolována) nějakým prvkem, který dominoval jiným prvkům. Děje se holisticky, celostně, ve všem současně. Je to rozpad i rozkvět současně (podle perspektivy pozorovatele).



III. Jaké změny se dějí přímo v archetypální energii Vah?

Pokud odkloníme vliv Starého vládce (kulturně archetypální slitina antiky a jejího pojetí Boha a duchovních principů) a vnímáme pouze interakci Nového vládce, Vah a Země, cítíme toto:

Již neposuzuji buď a nebo. Neposuzuji určitě ANO a určitě NE. Ten je dobrý - ten je špatný. Ten je černý - ten je bílý. Neposuzuji ten je božský a kdo jde proti - je démonický nebo satanský. (Například: to je pravý - to je nepravý partner. Nebo: tento kandidát na prezidenta je ten můj dokonalý - a toho ďábla s jeho stoupenci musím očernit a upálit. Kdo není s námi, je proti nám apod.)

Posuzuji, naciťuji se, nalaďuji se: je to v souladu se mnou, s mým srdcem?

Zde nepřichází principielní (rozumová) odpověď: ANO nebo NE. Spíše se přibližuji k tomu všemu, co je se mnou v souladu - anebo obtékám, míjím to, co se mnou v souladu není. 

Toto nalaďování srdcem nemíří jen směrem k partnerovi, ale ke všemu, co mě obklopuje. K vodě, kterou piji, k chlebu, ke kterému přivoním. (K práci, kterou vytvářím.) Co mi říká srdce? Je to v souladu, v harmonii se mnou? Pokud ne, neznamená to nepřátelství, znamená to míjení - nepotkáme se. Obtékáme se. Tak je každý jedinec, pokud se nalaďuje svým srdcem, více a více obklopen tím, co je jeho, co k němu patří, co s ním koresponduje.

Decentralizace na úrovni vládců má analogii na decentralizaci všeho, s čím vcházíme do interakce. 

Srdce není jen záležitost úzkého manželského svazku nebo hledání "jediného pravého". Srdce v interakcích se vším v nás a kolem nás přináší novou kvalitu - kvalitu středu.

Tento střed není statický (jako mosazný golem), tento střed je v pohybu, je průchozí a já jej neustále objevuji a aktualizuji. (Re-creating Self, Individuace).

Starý archetyp Vah náš střed opomíjel. Naše pozornost "tekla" k polaritám, k párovosti. Nacházeli jsme svůj střed skrze vymezování se. Když jsem proti A, definuji svůj střed, své já, jako non A. Když on hot, já čehý. Červené čapky a modré čapky. Katolíci a protestanti. Zemanovci a Sluníčkáři. Když jsem proti masu, jsem vegetarián - a ejhle! Nyní už jsem našel své já. Heuréka! A z tohoto já jsem odlil pevný kus kvádru a nikdo se mnou nehne. Mé vyhodnocování je principelní, strukturální, myšlenkové, ideové, ideologické. To jsou "Staré Váhy". Váhy bez srdce. Tvrdé vymezení se vůči opačné polaritě. S iluzí vlastního neprůchodného egocentrického středu (ten je ale reaktivní, vymezený; čili vlastně není až tak úplně náš vlastní).




Nové Váhy nejsou principielní a rozumové. Nepotřebují vládce, duchovní imprinting od jiného dominantního prvku. Jsou volnou krajinou s rozkvetlými jabloněmi, v nichž srdcem cítíme, co je nám blízko, co je s námi v souladu a tím se více a více "centrujeme" jako když se vyrábějí a ladí stradivárky. Přicházíme k sobě, aniž bychom potřebovali jít proti. Maximálně s úklonem řekneme: ne děkuji, to se mnou není v souladu. Ale s respektem můžeme dodat: ale to nic neříká o tobě, příteli, pro tebe to může být v souladu. Tvé stradivárky jsou jiné - kdo jsem já, abych to hodnotil? To ti poví jen tvé vlastní srdce.


IV. Shrnutí
  1. V archetypu Vah dochází k proměně či přelaďování, které však souvisí především se změnou pole samé Země. Staré i Nové je v tomto archetypu stále obsaženo - ale my si můžeme vybrat, kterým způsobem jej chceme používat, jakému aspektu Vah chceme dát pozornost. Je to jako když se nám všem instaluje nová verze softwaru, která ale umí dokonale (jakoby v uvozovkách) stále simulovat starý software, takže v rámci svobodné volby si každý může frčet na libovolné verzi systému a vnímat ji jako plně platnou se všemi potřebnými důkazy z vlastní empirické reality, že to tak je. Pokud věřím, že vládcové jsou ať už v astrologii nebo kdekoli jinde potřeba, tak jsou potřeba - protože žiji svůj koncept a on se tím stává "reálným". Na základě své síly (energie), jej oživuji a propůjčuji mu "platnost". Stará dálnice stále existuje, je možné po ní jezdit, jen se objevují dálnice nové (a v jejich světle se ta stará jeví trochu jinak - v uvozovkách - platí jen pokud přijmeme nějaké axiomy, jimž dáme víru).
  2. Impakt Eris v psychice i v astrologickém působení je pravděpodobně (podle naší konstelace) velmi nepatrný a podle fráze cui bono je třeba se v kontextu Eris vždy ptát sebe sama, od čeho nyní distrahuji? Co chce být v této chvíli odkloněno? Od čeho odvádím řeč, pozornost, energii?
  3. Eris není třeba k vysvětlení změn, které nyní probíhají uvnitř archetypu Vah a na celé planetě. 
  4. Nedochází k výměně vládců, ale spíše k decentralizaci - sesazení principu vládnutí jako takového. Koncept "vládnutí" lze zjednodušeně chápat tak, že pokud nevěřím ve vlastní tvůrčí síly nebo za ně nechci nést odpovědnost a rozhodovat se sám za sebe, přesouvám tuto sílu, odpovědnost, rozhodování a řešení problémů na pomyslného vládce (partnera, gurua, terapeuta, politika, alfa-samce, otce, matku - jakékoli dominující figury). [Více o tom zde]. Jak poznáte starého dominanta? Bude vás strašit. Abyste patřili na jeho stranu. (Tu správnou pochopitelně).
  5. Centrem světa není pomyslný bod na vrcholu strukurální pyramidy (což je po tisíciletí kolektivně sdílený koncept), ale mé vlastní srdce (které k tomu, aby cítilo, co se mnou je v souladu, koncepty nepotřebuje, naopak mě z této mřížky osvobozuje a uvolňuje).
  6. Decentralizací se zabývají i tvůrci nové měny jako je Bitcoin (decentralizované kryptoměny). Tato decentralizace však neobsahuje srdce. Zdánlivě jde o revoluci směrem k novému systému, avšak podprahově jde jen o záměnu mocenských vládců: nahrazení starých elit novými (těmi, kdo budou vlastnit podíl v nových měnách). Namísto staré mřížky, vytvoří mřížku novou. Ale stále ještě mřížku.
  7. Není třeba bořit pyramidy (vymezovat se vůči nim tvorbou rigidní proti-mřížky), stačí ladit své stradivárky (stávat se sebou samým, což C. G. Jung nazývá individuace), což je daleko těžší i lehčí současně.
  8. Otázka na závěr: chcete patřit na tu správnou stranu nebo chcete patřit pravdě svého srdce?


Žádné komentáře:

Okomentovat