3D vize zemského organismu a nové paradigma (III/III)

Nyní změníme perspektivu. Vzlétneme nad zemský povrch na orbis planety Země. Odtud bychom mohli spatřit, že celá stratosféra je potkána 3D energetickými liniemi, které procházejí až hluboko do nitra Země. I tyto linie jsou nějak geometricky uspořádány. Existuje síť hlavních vertikálních „vysokorychlostních dálnic“, jakoby sloupů nebo výtahů, která přemosťuje orbit (respektive kosmickou periferii) s povrchem Země. Tyto vertikální dálnice jsou rozmístěny v rozích pomyslných šestiúhelníků pokrývajících plášť Země, takže viděno z odstupu by to vypadalo, jakoby Země byla pokrytá šestiúhelníkovitou pláství (resp. šesticípými hvězdami, které pokrývají celou zemskou slupku), kde v každém průsečíku šestiúhelníku stojí energetický sloup nebo trychtýř.

Jedna z těchto obrovských vertikálních dálnic se nachází v oblasti egyptských pyramid – ta je dokonce považována za centrální transportní linii. Ostatní jsou od ní pak vzdáleny tisíce kilometrů. Tyto vertikální dálnice slouží také k transportu „duše“ z kosmického prostoru směrem k její fyzické inkarnaci. Ze sestupující dálnice vedou kruhovitě tisíce menších vlásečnic, které energii distribuují směrem k horizontální síti. Takže dolní zakončení dálnice připomíná obrácený trychtýř. Stejným způsobem „duše“ (vědomí) odchází z těla pryč do kosmického prostoru v okamžiku smrti. Pyramidy v Gize tak s trochou nadsázky můžeme vnímat jako objekty postavené přímo na „centrálním překladišti“. (U nejvysokorychlostnější přepážky, jež si možno představit. A ta je stále používaná). Nejsilnějších vertikálních pilířů tohoto druhu má být údajně dvanáct.

Šestiúhelníkovitý půdorys (resp. tvar šesticípých hvězd vepsaných do zemské 3D struktury) není náhodný, byl zvolen pro to, že souvisí s živým, aktivním prouděním energie. Jiné tvary by mohly být příliš stabilní, konzervující. Nicméně jsou zde určité rozdíly vzhledem ke vzdálenosti od rovníku. Zóny u pólů jsou z hlediska rozvodu energií pomalejší, zesilují tendenci ke konzervaci, ukládání a stabilizaci energie, zatímco jižnější pásma jsou z hlediska proudění energie rychlejší, pohyblivější. Souvisí to s jinými strategiemi přežití pro druhy, které v daných pásmech žijí. Severní oblasti (nad 50. rovnoběžkou) zesilují strategii k soběstačnosti, nezávislosti, akumulaci energie. Čím více deme na jih, tím více je důležitá strategie výměny, obchodování, cirkulace energie mezi více tvory. Musíte více spoléhat na druhé, měnit s nimi. Více přijímáte od druhých a zase více dáváte. Jste více vzájemně závislí. Energie tedy stále proudí všemi směry. Ukládání, izolování energie jen pro sebe je v jižních pásmech nezdravé, nefunkční. Střední pásmo (přibližně na úrovni středozemního moře, resp. oblast mezi 30. a 50. rovnoběžkou) představuje vyváženou strategii cirkulace a akumulace, což mohlo pozitivně přispívat k fungování starověkých civilizací. Najdeme v této zóně celé USA a jižní část Evropy. Oblasti mezi 30. a 40. rovnoběžkou jsou nejdynamičtější. Nejvíce se zde děje. Je tu největší cvrkot. Vzniká zde nejvíc živých impulzů i pro ostatní oblasti, změna přichází vždycky odtud. Jsou zdrojem pohybu i pro zbytek světa. (Kulečníkové šťouchy pocházejí odsud). Bez těchto impulzů by se severní oblasti zakonzervovaly, zatímco jižní oblasti (kolem rovníku, mezi obratníky) by setrvaly ve svém hemživém mumraji taktéž bez (systémové) změny. Krajiny mezi 40. a 50. rovnoběžkou, kde leží i Česko, jsou oblasti, které jsou ještě mírně otevřené změnám, ale vyplatí se zde již převážně něco koncentrovat, budovat, dlouhodobě uchovávat. Menší dynamika zde přispívá k větší stabilitě.
​
Na orbisu Země pobývá mnoho bytostí, které nějak souvisejí s organizováním (spravováním) této živé 3D meridiánové sítě, jejíž design se zde pokoušíme v hrubé, silně zjednodušené skice představit. Je to takový „letecký dispečink“ nebo centrála „kosmické pošty“. Jeho centrála je přesně nahoře nad pyramidami v Gize. Tento kanál je ustanoven přibližně od roku 3000 př.kr. (Egypťané s tím v té době začínají spolupracovat). Od té doby se tato tradice, nastavení dodržuje (podobně jako my počítáme časová pásma od Greenwich).

Sestup duše (před početím) by se dal připodobnit k euforické, toužebné jízdě na klouzačce, která duši pomocí meridiánové sítě „doručí“ v přesný čas v přesné místo a v přesné okolnosti dle bezchybně fungujícího vesmírného řádu. Tyto okolnosti jsou nastaveny, připraveny přesně podle zkušenostní poptávky duše, která se právě chystá vtělit. Vše běží a cvrká jako pod taktovkou geniálního režiséra, designéra a scénáristy, který vymýšlí nejúžasnější detaily a okolnosti vašeho zrození. Nic se neděje na způsob „trestu“, je to spíše tak, že duše „chce“, hluboce touží, těší se zažít přesně tento „trip“, zájezd do 3D světa na planetě Zemi. Země ji pak vítá jako holografický Holywood.

Pak samozřejmě dochází k postupnému včleňování do fyzického těla a k reálnému ohmatávání okolního prostředí, a to už od embryonálního stavu v lůně matky. Přibližně do 3 měsíců trvá něco jako „karanténa“, kdy duše neztrácí spojení s „nezrozeným vědomím“. Pak se dá říct „přituhuje“. To, co se z vyšší perspektivy jevilo jako připravené holywoodské kulisy („jé to bude krásné, už se na to těším“), se stává neúprosnou hmotnou realitou („a sakra!“) a dochází k nepřeberným individuálním reakcím a pocitům od přijetí těchto „kulis“ až po jejich naprosté odmítnutí („v tomto prostředí, v těchto podmínkách, žít nechci“). Pozn. Proces včleňování „duše“ do hmotných struktur těla může trvat mnoho let a může se dít vlastně v průběhu celého života (tomuto tématu bude věnováno jiné vyprávění).

Zjednodušenou odpovědí na otázku, proč se to celé děje, je realizace potenciálu duše: asi jako když semínko má v interakci s dopředu na míru perfektně vydesignovaným prostředím uskutečnit, realizovat, rozvinout, projevit právě to, čím vnitřně, ve své unikátní danosti, je – čili dobře vyklíčit a vykvést. (Správně vydesignované prostředí může obnášet i celou řadu překážek a pastiček a pádů, které právě dané semínko potřebuje k tomu, aby se otevřelo, vylouplo. Asi jako když se zrnko kukuřice mění v popcorn).

Nicméně příchody (a odchody) bytostí na Zem jsou velmi, velmi rozmanité, co se týče motivů a četnosti.  Je to velké divadlo a hra (viděno shůry).
​

Čerpání energie

Jakým způsobem je možné čerpat energii?

Pokud jde o energii, je třeba pochopit, že to nefunguje tak, že máme prázdný kyblíček a někam si jdeme nabrat jako do potoka, nabereme si, a už ji najednou máme hodně. Takhle to nefunguje. Stav energie je stav průchodnosti. Když energii nevlastníš, nezadržuješ, nepatří ti, ale dovoluješ jí, aby tebou volně proudila. V tu chvíli cítíš nejvíc energie. Průchodnost souvisí s optimální mírou napětí a uvolnění. V tu chvíli je člověk vodičem. Je průchozí vzhledem k energiím kolem něho. Vtip je v tom, že nikdo nemá žádnou energii, nikdo jí nevlastní, energie není nikoho. Můžeš jen být víc na příjmu nebo víc oddělený (a pak ti připadá, že jí máš málo). Čili není to otázka čerpání. Kdo je zablokovaný a neprůchozí, může čerpat horem dolem, a stále bude bez energie.

Je to otázka vyladění tvého systému vzhledem k prostředí kolem tebe. Podobně jako vyladění nástroje. Čili spíše se ptej, jak se optimálně propojit s místem, prostředím, kde zrovna jsi. A pokud se učiníš v daném prostředí průchozí, bude tebou plynout větší kvantum energie.
​

Jak si zařídit domov? Základní principy kosmického Feng - Shui

1. Zapomeňte na geopatogenní zóny. Skutečně negativní prvky tohoto druhu jsou vzácné. Lidé jsou tím úplně zbytečně posedlí.
​
2. Celkově energie plyne dobře tam, kde jsou oblejší, organičtější tvary – podobně jako řeka teče mezi mírně nepravidelnými oblázky. Příliš strukturované, matematické, hranaté, přesné umístění věcí není pro proudění energie dobré.
​
3. Čím méně věcí, čím větší jednoduchost, tím lépe plyne energie. Vyházejte všechny krámy, zařiďte si byt tak jednoduše do funkčnosti a estetičnosti, jak to jen jde.
​
4. Jde o vztah k místu, v kterém žiju. Je to živoucí vztah k prostředí kolem mě. Je to partnerství. Vylaďujeme se oba dva, abychom se potkali někde uprostřed. Jak se v něm subjektivně cítím, jak s ním jednám, jak se s ním sladím. Když se k bytu naladím jinak, zaujmu jiný pohled, postoj, můžu mít najednou mnohem víc energie, než když jen mechanicky přeuspořádám nábytek. Můžu to samozřejmě zkoušet z obou stran, ale nakonec jde o to, že najdu optimální míru uvolnění / napětí, kdy se v daném místě cítím subjektivně nejlépe a tedy nejvíc energizovaně. V přílišném napětí jsem ve stresu, v přílišném uvolnění zemdlený. V optimálním napětí, které mi vyhovuje, jsem ve stavu vysoké hladiny energie. Vyladění je vzájemná věc, je to vzájemný vztah. Zkamarádit se se svým domem / bytem a živě s ním komunikovat může být více, než hýbat skříněmi. Zní to bláznivě? Jen proto, že jste to nezkusili. Toto subjektivní pouto je víc, než jakékoli univerzální příručky. Pokud někde píší, že zelená znamená to a to, ale pro vás představuje něco jiného, tak se řiďte tím, jak to cítíte vy: jde přeci o vaše přátelství se zelenou stěnou. Protože je to ono přátelství, jež vás nabíjí, nikoli nějaká zelená barva.

Stejné energetické feng – shui platí k planetě Zemi a našemu hmotnému vtělení se (do hollywoodských kulis). Jde o živý vztah, tanec, flirt, love-affair. Ten má dva tanečníky, dva póly – a mezi nimi proudí energie.

Když si shrneme předchozí principy, které usnadňují proudění energie, je to: be simple, be organic, be related.

​
Evoluce Země a změna paradigmatu – subtilní, neviditelná revoluce

V minulých tisíciletích měla Země jinou pozici, než má dnes. Její vztah byl podřízený vůči Slunci, asi ve smyslu otec – dcera. Egypťané, Atlanťané a jiné vyspělé civilizace ze zemí manipulovali jako s objektem, nástrojem. Snažili se své vědění využít k rychlejší evoluci Země, resp. jí tvarovali, pracovali s ní, ale ne úplně citlivě ve smyslu „be related“. Snažili se Zemi více navázat na sluneční vlivy, odkud přicházeli evoluční impulzy související se slunečními archetypálními kvalitami: jasností, principy, logikou, řádem, designem, mužským vedením. Docházelo tak k záměrnému zrychlování a ovlivňování vývoje na Zemi. K tomu používali krystaly, linie, pyramidy apod. Země byla považována jakoby za „nesvéprávnou“, jednodušší – kterou je třeba nějak popostrkovat.

V dnešní době se ale status Země mění. Její vědomí se probouzí do jiného rozměru. Jakoby procitala v dokonalejší organismus vyššího řádu, který v sobě obsahuje všechny kvality celého kosmu, které dříve bylo nutné „dovážet“. Jakoby se dostala do plného květu. Do stavu samostatnosti. Země již není (nevědomou) dcerou, která potřebuje přijímat poučení od svého otce (Slunce). Země dospěla. Je daleko spíše ženou, která má v metaforickém smyslu „love-affair“ se Sluncem. Žijeme v okamžiku propukající svatby.

V praktické rovině to pro nás znamená, že již nepotřebujeme „zásahy zvenčí“ (od jiných planet, galaxií či civilizací). Země je soběstačný organismus, který nám poskytuje vše „all inclusive“. Země jde do plných a čepuje plný nektar. Není třeba jiných zdrojů. Vše je pro nás připraveno. Země dorostla, dozrála.

Tímto kvalitativním dozráním, které vypadá tak nevinně, ale končí něco obrovského: je jím veškeré staré tzv. „duchovno“. To duchovno, které se obracelo „nahoru“, k jiným zdrojům. To duchovno, které žili Egypťané nebo Atlanťané. To duchovno, které je geometrické, logické, velkolepé, oslňující. To duchovno, jehož jsou plné spisy a svitky poskládané za tisíce let. Toto dozrání je jemné, nepozorované; ještě jej neumíme plně docenit. Jsme ještě příliš obráceni svou pozorností do starých duchovních světů – které se ale v nové dozrálé kvalitě nyní jeví jako hromada haraburdí, hromada anorganického šrotu. My jsme ale k této hromadě fetišisticky přirostli a neumíme se jí vzdát. Tak moc jsme si zvykli na moc s ní spojenou. Staré duchovno není „špatně“. Mělo svou funkci. Země se opravdu díky němu dostala tam, kde nyní je. Ale problém je, že nyní přes něj nevidíme to nové, co povstává. A co je kvalitativně tisícinásobně lepší.

Pomaličku si ohmatáváme, že to subtilnější je to kvalitnější. Pro život, pro zlepšení životních podmínek na celé Zemi. Staré motto jakoby znělo: dokonalá forma. Kdežto nové by znělo: kvalita kvality.

Změnilo se i samo zemské energetické jádro. Dřívější chtonické, chaotické, temné, které vyžadovalo pronikání Slunce, již zmizelo. Nyní má jádro Země povahu jak geometrickou, tak subtilně organickou. Nepotřebuje vnější řízení. Centrem Země nemyslíme nějaké hmotné ložisko, ale spíše něco, co by se dalo připodobnit k živé 3D pohybující se mandale. Nejde o singulární bod nebo nadřazené centrum, spíše o metaforu propojení všeho skrz naskrz, co k Zemi patří. Spojit se s tímto centrem znamená spojit se se vším, co je na celé Zemi. Tento zemský zdroj distribuuje nyní, v novém paradigmatu, svou subtilní, celistvou kvalitu všude.

Praktický dopad výše napsaného je ten, že nemá již obzvláštní smysl navštěvovat silová centra Země, zmíněná v předchozím článku. Je tomu tak proto, že nyní onen subtilní, již dokonale namíchaný „nektar“ zemského zdroje proudí všude, v každém okamžiku. Pro každého člověka je nyní užitečnější nabrat si tuto „celistvou kvalitu“ rovnou, kdekoli zrovna je, než putovat kilometry za nalezením specifické kvality jednoho (archaického) silového centra.
​

Jak se s touto celistvou kvalitou Země nejsnadněji spojit?

Vzdát se všech způsobů odporu (rezistence). Je tím myšleno: všechna naše ne, vzdory, trucy, obrany, štíty – pustit, uvolnit a to na všech úrovních, v pocitech, v těle, v mysli: ve všech našich částech. Zjednodušeně řečeno: vypnout všechna NE. Uvolnit je, propustit je. Tím se nalezneme ve stavu otevřenosti, nevinnosti, uvolněnosti. Nemusíme pro to nic dělat, spíše přestat dělat. Zahodit staré mody bytí, vypnout je, vykašlat se na ně. Je to jako zahodit starý zavšivený kabát. A to nové už tu je, takže v tom jsme hned.

Vzniká tím paradox, že pokud „záhadohledačsky“ jedu navštívit nějaké energetické místo, mám na sobě pořád ten zavšivený kabát starého duchovna, takže se s ničím nepotkám, i kdybych na tom přímo seděl!

Další vtip je ten, že pokud se setká nějaký počet lidí, kteří jsou již nově vyladění směrem k novému paradigmatu, tzn. jsou otevření, bez odporů, vzniká tím energetické pole natolik silné, že to jakýkoli starý silový zdroj jednoduše přečíslí. (Stejně tak to přečíslí jakékoli negativní lokální vibrace). Tudíž má smysl setkávat se – spíše než-li někde chodit s virgulí kolem borovice.