Obyvatelé Lemurie byli prý snědí, tmavovlasí, štíhlí, podobní dnešním Indům. Odívali se do bílých, volně zřasených rouch. Krajina jejich země připomínala velké, obrovské soustroví uprostřed oceánu. O světu za mořem (kde probíhala jiná, primitivnější úroveň vývoje, asi na úrovni šimpanzů) neměli ani tušení.
Žili převážně v krásných městech, kde dominovala bílá a zlatá barva. Měli všechno k dispozici, aby mohli prožít bohatý a pokojný život.
Nerozvíjeli vědecké poznání, to bylo pro ně druhořadé. Měli však mnoho intutitivních schopností (snad i levitaci), které bychom si dnes spíše vybavili ve spojitosti s anděly. Klíčová byla harmonie, pohoda, pohodlí, uvolněnost a láska mezi mužem a ženou. Byli velice mírní a laskaví (i ke zvířatům) a násilí nebo moc pro ně byly netušenými pojmy, tak moc byli "nevinnými beránky". Pochopili "pravé bohatství země", jímž není zlato ani suroviny, ale pocit dostatku a naplnění v žité lásce mezi polaritami muže a ženy.
My, dnešní lidé, neseme v sobě mírné pozůstatky lemurianského genofondu, které se mohou tu a tam aktivovat, ale nejsou v nás dominantní. Neseme si v sobě otisk těchto věků v podobě vzpomínky na "dávný ráj na zemi", do něhož se skoro všichni toužíme vrátit. Mnoho náboženstvích používá tento praobraz ve své propagandě a promítá jej jako vidinu toho, co by mělo přijít po smrti. Ježíš Kristus byl pravděpodobně jednou z bytostí, která měla s dávnou Lemurií silné spojení. Ne náhodou ve svých podobenstvích hovoří o "království nebeském", které je v nás, mezi námi, žijeme-li v lásce svoji jedinečnou přirozenost. Křesťanská tradice jej však, navzdory Ježíšovým slovům, umisťuje mimo tento život.
Abychom pochopili, jak v nás tento praobraz (neboli archetyp) pracuje, musíme si povědět, i jaký byl konec této krásné Lemurie.
Lemuřané ve své čistotě a naivitě vůbec nerozvíjeli jangový princip, který by je byl schopen bránit v případě napadení. (V podobné situaci se začíná ocitat dnešní Evropa). Vůbec s takovou možností nepočítali. Nenapadlo je (podle sebe, soudím tebe), že by něčeho takového byl někdo schopen.
Přesto se to stalo. Jiná civilizace, s nejvyšší pravděpodobností Atlanťané, Lemuřanům záviděli ono naplnění lásky a něhy, ke které sami neměli už přístup. Domnívali se, že pokud Lemurii vojensky obsadí a vezmou si násilím jejich ženy do otroctví - tuto lásku získají a budou jí obohaceni. Bylo to setkání civilizací z opačného konce spektra. Silně jangoví Atlanťané nedokázali moudře, trpělivě a pomalu integrovat Lemurianské jinové prvky. Násilně (nemoudře a naivně) zemi obsadili a tento poklad se jim rozsypal pod rukama. Zlatá zrníčka živé lásky byla rozdrcena a zničena v jejich železných pěstech. Zajaté ženy nemohly být násilím přinuceny ke "spontánní lásce". V sekundě útoku, kdy jestřáb zaútočil na holubici, byl však sám již zničen. On sám tím prohrál. Po dobytí Lemurie bylo jen otázkou času, kdy se sama Atlantská civilizace zničí. Autodestrukční mechanismus již začal odpočítávání.
Z pohledu Lemuřanů to vypadalo jako apokalypsa, kataklysma, peklo na zemi uprostřed ráje. (Něco takového ilustruje film Avatar). Zničehonic vypukla válka, ohně, kosmické lodě, pochodující vojáci jako ze Starwars. Lemuřané nikdy nic takového neviděli. Jen v úžasu hleděli vstříc svému zániku, jako obyvatelé Pompejí při výbuchu Vesuvu. Podobné se opakovalo při dobývání indiánských panenských území conquistadory. V nás všech je toto trauma, šok otisknuto jako určitý druh cynismu nebo skepse - pokud je nějaká vidina příliš růžová, harmonická, láskyplná - raději ji chceme zničit jako příliš "naivní", abychom nebyli znovu zraněni a zrazeni jako kdysi. Proto si někteří z nás raději pěstují "atlantské" nebo jiné chladné, mocenské obrany, aby byli pro případ takového citového kataklysmatu "dobře ochráněni". Ve stejné chvíli se tím však vzdalují od pocitu propojení nebo naplnění pozemské lásky.
Vyplývá z toho, že ani extrémní jin nebo jang není "řešením". Určitý druh síly nebo pružnosti je nám potřeba, abychom se uměli chránit - jde o to, jaký druh síly, ochrany je ten zdravý a přirozený, takže neničí možnost prožívat současně pozemskou lásku.
Žádné komentáře:
Okomentovat