Cyril a Metoděj

K dnešnímu svátku Cyrila a Metoděje. Jakže to tehdy bylo?

Přepisuji malou konstelace na toto téma, která proběhla před půl rokem s pár lidmi. Je to jen malý příspěvek do mozaiky možného. Vítám další experimenty na toto téma. Překládám, jak vyšlo, bez cenzury.

Cyril a Metoděj byli do oblasti Velké Moravy vysláni jako „prospektoři“. Měli za úkol zmapovat terén neznámého území, zjistit jaké zdroje a lidé se na daném území nacházejí za tím účelem, aby tato oblast mohla být přičleněna k Byzanci na způsob vazalského státu. Když přicházejí, cítí se být inteligencí, vzděláním a kulturou daleko na výši nad místním lidem, kterému „čouhá sláma z bot“, který v bílém běhá po kopcích. (Musejí se nad ním usmívat pod fousy). Jsou to profesionálové ve službách svého pána (císaře Byzantského), nedá se říci, že by jejich mise byla na prvním místě vedena nějakou zbožností. Moravský lid vnímají jako o několik pater níž; nicméně si uvědomují, že v této prostotě a naivitě je jakýsi půvab nevinnosti. Tato prostá srdce a mysli budou ochotně příjmat nové učení.

Zjišťují, že se na Velké Moravě nějaké zvláštní bohatství neskrývá (ve smyslu ložiska zlata apod.), že pokladem Velké Moravy je samotný její lid, který si zatím žije relativně svobodně (bez velkého zdanění a zátěže ve srovnání s jinými zeměmi). Právě v tom vidí příležitost. Počnou nepozorovaně rozjíždět intriky na královském dvoře v dlouhodobém horizontu. Stávající panovník je příliš silný a příliš milující svůj lid. Cítí jej, cítí spojení se zemí a s lidem; to mu propůjčuje zakořeněnost, se kterou nemohou Cyril s Metodějem hnout. Nedovolil by přičlenění k Byzanci (resp. křesťanskému světu). Cyril a Metoděj na to musí jinak.

Favoritem Cyrila a Metoděje je jakýsi levoboček (vyhlédnou si ho o roky dříve), nepřímo s hlavním rodem spjatý, který je plný zášti a závisti a rád by se trůnu chopil (takový ten zakomplexovaný, plížící se vzadu). Sám by k tomu však nestačil; potřebuje spojence. Cyril s Metodějem dlouho připravují spiknutí, připravují si půdu. Čekají až doba dozraje. Jedné noci dojde k odstranění krále (jakoby ze zálohy, král s ničím takovým nepočítal, doslova, jakoby mu někdo podtrhl nohy). Zřejmě jde o větší komplot napříč říší a jejími spojenci i nepřáteli. V okamžiku odstranění krále v chaotické situaci protlačí Cyril s Metodějem na trůn svého favorita (legitimizují jej). Ten se nechá snadno zlákat (oblbnout) vidinou větší moci, prestiže a bohatství, kterou by měl při integraci do křesťanského světa – vylíčí mu vizi, že by vlastně povýšil na „pravého pána“ z pozice správce jakéhosi pasáků ovcí. Je to spíše iluze, neboť reálnou suverenitu tím ztrácí.

Na duchovní rovině dochází ke střetu mezi nimi a kněžkami Velké Moravy. Kněžky v konstelaci působí mimo rovnováhu, jakoby se cítí nadřazené mužskému světu; nedá se říci, že by v této době byly úplně „blahodiním“ pro Velkou Moravu, jsou to přežívající struktury; nicméně na nějaké rovině původního krále podporovaly; drželi se navzájem. Jenže on měl spojení s lidem, ony ne. Nový král už s nimi spojen není, vyrůstá již za podpory nové struktury, křesťanské. Dochází tak k reinstalaci duchovního systému (jako když se vymění MsDos za Windows). Nedá se říci, že by jeden byl lepší nebo horší, obě dvě doktríny jakoby „nectí“ nebo nezlepšují život obyčejných lidí. Jde o systémovou integraci, kdy je země zahrnuta do širšího celku a s úplně jednoduchou matematikou začíná odvod tributů (zdrojů hmotných a lidských) do kulturně-ekonomického centra. Panovník musí více centralizovat svoji moc a zatížit zemi vyššími daněmi a požadavky na svůj lid. On sám si díky této transakci může dopřát většího luxusu (výdobytků na základě dálkového obchodu s novým centrem), ale to je jediné plus celého podniku. Všichni ostatní tratí. A panovníkova suverenita je navíc okleštěna. Je "koupen."

Cyril a Metoděj jsou více „fikaní“ než staré kněžky, resp. zastupují daleko modernější „operační systém.“ Ne ve smyslu duchovního pokroku, ale ve smyslu technologie moci a správy daného území. (Vy máte počítadla, my kalkulačky, pro vás Game over.) Jednoduše nahrazují staré knězky. Hranice východní – západní se pak ztrácí, protože české a moravské území se, ačkoliv původním zadavatelem zakázky byla Byzanc, na základě dalšího vývoje integruje do křesťanského světa.

Poučení: Území je možné dobýt válečným tažením (ale to je ohromně nákladné) - nebo vyškolenými věrozvěsty.

Otázka: Jak co nejlépe oslavit a uctít tento svátek?

Konstelace proběhla v červenci 2016