pondělí 11. prosince 2017

Templářský příběh


"Čoveče, Vojto, já když vidím ty fráterníky, mě se cuká kudla v kapse," říká mi kamarád (kterému nyní budu říkat Jan) toho večera před svou konstelací.

Druhý den si na lísteček se zadáním pro svou konstelaci napíše. "Já a templáři".

Poodkrýváme příběh toho, co se kdysi stalo.

V konstelaci se před námi objevují tyto prvky - svědkové to kdysi dávné události: Templáři, Děti, Panna, Pes, Zázemí, Hrad, Oheň a Rubikon.

V bodě templářů se tyčí mocná autorita. Svou sílu vyzařuje do prostoru. Mezi Janem a templáři se vznáší mocné pouto. Jan se vrhá k nohám templářů. V rukou svírá meč, který položí před sebe, hlavu pokládá na zem v tichém dojetí, jakoby se skláněl před Mistrem.

"Náš slib stále platí, nezapomeň. Jsi nám povinován poslušností. Stále, i v tomto životě, svíráš náš meč. Do řádu jsi vstoupil dobrovolně a složil jsi přísahu věrnosti. Vzdal ses svobodné vůle ve prospěch regulí řádu."

Z rohu místnosti se začne ozývat nářek. Děti, zahalené šátkem, zoufale pláčí.



"Neochránil jsi nás. Byli jsme tam sami. Nechal jsi nás na pospas, bez ochrany. Projel jsi dál a nechals nás tam. Ničemu jsme nerozuměli, ale věřili jsme ti."

Jan se k nim přiblíží a poklekne. Děti se na něj dívají s očima plnýma zloby a zoufalství. Nechtějí, aby se k nim ještě více přiblížil.

"Zradil jsi nás!"

"Byl jsem poslušný příkazů svého řádu. Nemohl jsem zradit a neuposlechnout svého velení."

Děti se stále odtahují.

"Dal jsi přednost své pýše, slávě a blyštivému brnění."

"Ano, dal jsem přednost své pýše, slávě a blyštivému brnění," sklání Jan hlavu.

Jan se sklání k dětem, které nyní přijímají jeho doteky, ale dál vzlykají.

Jan uznává svou vinu. Jeho srdce se probouzí.

"Pojď sem. Pohlédni na Rubikon, před kterým jsi kdysi stál," říkám mu. Jan hledí se závratí v proud řeky, odkud není návratu. Dlouho váhá.

Vracíme se proti proudu řeky času a Jan mění své rozhodnutí.

"Neuposlechnu rozkaz. Projedu Rubikonem, i když nebude návratu."

Jeho kůň vstupuje do zpěněné řeky a řeka Rubikon jej očišťuje. Vyjíždí na druhé straně jako ten, kdo neuposlechl příkaz svých Mistrů, ale kdo si uchoval lidské srdce. Rozhodl se stát proti přesile a být v poslední chvíli s dětmi, které jej potřebovaly.

Protože porušil přísahu, je pronásledován. Umírá o chvíli později. Dýka v čísi ruce, vyslaná řádem, jej dostihne. Cítí bodnutí v bedrech. Záda a ruce, kterými se zad maně dotkne, se mu zabarví krví. Dobře věděl, co jej čeká. Neprotestuje. Přijímá svůj úděl a jeho pohled patří dětem. Umírá jako bojovník vyššího řádu, jako kdyby povyrostl o úroveň výše a umřel ve světle, v jakémsi skoku do vyšší oktávy. Taková byla varianta alternativní minulosti.

Nyní přichází zpět ke svému Velmistrovi.

"Vzdávám se slibu, který jsem vám dal a tím i vašeho meče."

Jan odkládá obrovský obouruční meč. (Který jej prý doprovází i v tomto životě, když se řítí mezi řady nepřátel ve svém pracovním prostředí).

"Jsi propuštěn. Jsi volný. V řádu jsi byl ze své svobodné vůle, a mohl jsi z něj i legitimně vystoupit. Kdybys tak učinil dříve, než jsi prošel Rubikonem, naše dýka tě nemusela dostihnout."

"To nebyli fráterníci, které jsi nenáviděl. To byla tvá někdejší vlastní slabost, kterou jsi proklínal a jim připisoval."

"Nyní už to vím."

Nyní se Jan vrací ve svůj hrad. Slyšíme cinkání kovadlin, ryk hradní čeládky a rej a mumraj uvnitř hradu, planoucí ohně. U nohou mu pobíhá věrný pes. Pán je zpět, vrtí pes vesele ocáskem.
Oheň září celou dobu uprostřed konstelačního pole, jakoby z něj vyvěral celý příběh se všemi variantami.

Jan nachází svůj domov.

Přichází k dětem a praví: "Rád bych svůj domov nyní sdílel s vámi a odčinil tak to, co jsem vám způsobil. Přijměte u mě své útočiště."

Děti vstoupí do hradu a ten ožije jejich smíchem. Cítí se zde bezpečně. Ale cosi jim schází.

Přidáváme do konstelace Paní hradu. Jan ji přijímá jako svou ženu.

"Toto je paní hradu," představuje svou ženu dětem.

Děti k ní přiběhnou a obemknou ji ze všech stran a tisknou se k jejím kolenům. Ona se k nim sklání s mateřskou láskou.

Poslední smutek mizí z tváří dětí. Zdá se, že na vše zapomněly. I oni mají nyní svůj vlastní domov.
Nyní se Jan podívá na Pannu.

"Beru si zpět svou čistotu a nevinnost, kterou jsem kdysi ztratil."

Jan v sobě nyní potkává všechny prvky konstelace. Stojí ve svém středu a praví závěrečné ponaučení. "Nyní už vím, že následovat své srdce je důležitější než poslechnout hlas nadřízených."

V tomto životě je Jan laskavým a hrdým otcem čtyř dětí, které vychovává spolu se svou ženou.

Konstelace proběhla 3.12. 2017 na konstelačním výcviku Delta.

Žádné komentáře:

Okomentovat